Historie NCO sahá od starověkých armád až po současné armádní struktury. V každé epoše hráli podřízené vojáci klíčovou roli v taktické kořisti i v morálním podpoře jednotky. V 20. století se jejich úkoly rozšířily o strategické plánování, které vyžadovalo kontinuální osobní růst, a tím se začal formovat pojem ‚NCO creed‘ jako součást jejich identity.
Osobní rozvoj pro NCO se stává nejen nástrojem pro zvýšení vojenských kompetencí, ale také prostředkem k vyrovnání přirozených hierarchických tlaků s individuálními ambicemi. V akademické literatuře je tento proces často prezentován jako iterativní cyklus, který kombinuje sebereflexi, mentoring a formální vzdělávání. Tento rámec pomáhá porozumět, proč se některé iniciativy špatně přizpůsobují a jak je lze přetvořit.